Když po listopadu devětaosmdesátého roku zveřejňovali novináři mnoho do té doby skrytých nebo skrývaných okolností, poukázali v novinách a časopisech a ukázali v televizi prostředí a podmínky, ve kterých jsme na klinice dětské onkologie Fakultní nemocnice v Motole vyšetřovali a léčili děti nemocné zhoubnými nádory. Byly to podmínky opravdu zlé, nedůstojné pro nemocné děti i pro nás, kteří jsme je ošetřovali. Veřejnost šokovaly. V té době plné nadějí se zvedla vlna účasti a snah klinice, resp. jejím pacientům, pomoci. Samozřejmě jsme nemohli přijímat peněžní dary, v té době legislativní nevědomosti jsme nevěděli co dělat. A tak jak to bývá, jeden z mecenášů, když jsem vysvětloval, že dar v té chvíli nemohu přijmout, nabídl kromě hmotné i organizační pomoc a zanedlouho vznikla oficiálně nadace. Bylo třeba ji pojmenovat. Tenkrát mě napadlo, že prožívám situaci obdobnou té, kdy lidé sbírali prostředky na stavbu Národního divadla. Vyjádřili to oním slavným „Národ sobě“, které v divadle čteme dodnes. Teď pomáhali nemocným dětem. Tak vznikl název nadace – Národ dětem.
 

Nadace od té doby plní své úkoly v soustavné snaze zlepšovat šance nádorem nemocných dětí, a to jak zlepšováním diagnostických a léčebných možností, tak podílem na psychické a sociální péči, která je nedílnou částí komplexní protinádorové péče a týká se i rodičů našich pacientů.

Idea nadační činnosti a její naplnění podmiňovalo a stále utváří všeobecné pochopení lidského utrpení, člověčí bídy a bolesti, úzkosti z ohrožení života, života těch nejmenších, kteří mají v představách nás všech žít. Pocit solidarity vyjádřený konrétní pomocí přináší optimismus a optimistické přesvědčení, že „i já“ mám podíl na tom, že záležitosti tak naléhavé a choulostivé se budou ubírat správným směrem.
 
Pomoc nadaci Národ dětem je výrazem toho, že mnozí naši spoluobčané se nejen dívají, ale vidí, že nejen naslouchají, ale slyší a viděné i slyšené přetváří v chápajících myslích a vnímavých srdcích v dobrý skutek. Láska byla totiž odedávna umísťovaná do srdce, čemuž se ostatně nelze divit, protože člověk žije a jedná jen v čase rozprostřeném mezi prvním a posledním úderem jeho srdce.
 

Je dobré vědět, že i ti malí, tak těžce nemocní a spoustou obtíží navštívení, dokáží všechny trýzně zvládat a překonat. Jsou příkladem odvahy a síly, kterou dospělí tak často postrádají. Posílit ji je mravním úkolem zdravých. Za deset let existence nadace už mnoho jedinců i institucí tento „nepovinný úkol“ splnilo. Výsledkem toho je podstatně vyšší úroveň péče, kterou můžeme svým pacientům poskytovat. Tak jako ve všem lidském konání, i pro nás, či lépe pro naše nemocné děti a jejich rodiče, je rozhodující výsledek. Naše výsledky se za dobu existence nadace a jejího přispění podstatně zlepšily. Upřímně děkuji všem, kteří se na tom podíleli a podílejí a připomínám, že nádorová onemocnění se objevují stále a že nikdy nebude dost prostředků k zajištění všeho, co by bylo zapotřebí. V tomto smyslu prosím všechny, aby se nad uvedenými slovy nejenom zamysleli, ale zvážili podíl vlastní pomoci.
 

Josef Koutecký